weapon 424772 1280

Události posledních měsíců se opět víc rozohnily. Ne však u nás v ČR, ale jinde v Evropě. Avšak někteří to prožívají, jakoby se to dotýkalo přímo jich. Což se dá ještě chápat, jenže mám pocit, že se to docela vzdaluje od soucitu, který by na místě byl.

Přijde mi smutné, když moji přátelé šíří na sociálních sítích nenávistné hlášky a jsou plní hněvu za něco, co za prvé nemusí být až tak pravda, za druhé neděje se to jim. A co s tím udělají? Šíří hněv a nenávist jako ničící lavinu dál a tak se vlastně nevědomky připojují k těm, kteří zlo páchají. Šíří se tím strach, nervozita, nejistota a hlavně nenávist. Z těchto emocí člověk dělá rozhodnutí, která často končí špatně.

Co dělám já, když už jsem se rozhodla se k tomuto tématu krátce vyjádřit? Už jednou jsem někde psala, že moje touha zachránit celý svět byla snem naivního děvčátka. Ale přišla jsem na to, že se na tom mohu podílet. A to jako jedinec. Sama u sebe. Pokud sami nedokážeme vyjít v "míru" se svými blízkými, se svými sousedy a i lidmi v širším okolí, pokud sami nešíříme lásku a neučíme se zvládat své nedostatky, potom se dějí na světě strašné události.
 

Můžeme za to my všichni!

Násilnými hláškami a šířením těchto zpráv nikomu a ničemu nepomůžeme ani neprospějeme! Spíš naopak. Pokud se vám tyto události nelíbí, máte minimálně dvě možnosti: buď jeďte do oněch míst a dělejte s tím něco, nebo začněte u sebe tady a teď. Pamatujte, že existuje jedna stará pravda, a to, že násilí plodí násilí... Kdyby každý chtěl mír na Zemi, a každý pro to taky něco udělal, to by se pak šířilo jako lavina také. Pro mě mnohem lepší volba a za pokus to taky rozhodně stojí. Co myslíte?
 
 
Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsme měli zajímavý zážitek na obědě. Byli jsme v jedné restauraci na Tř. Kpt. Jaroše. Povídali jsme si a po dezertíku jsme zaplatili. Manžel se mě zeptal, jestli ještě posedíme, nebo už půjdeme. Mě se moc nechtělo, bylo mi příjemně a tak jsem mu řekla, že záleží na něm, že já nikam nespěchám. A tak jsme ještě chvilku zůstali sedět.

V tom k nám přišel nějaký cizí starší muž.

Pozdravil a ptal se, jestli už jsme se viděli. My nechápavě hleděli a tak pokračoval otázkou, jestli jsme v této restauraci poprvé. Odpověděli jsme, že už jsme tu několikrát byli, chodíme sem docela pravidelně. Ale že jeho tedy neznáme. Představil se nám jako majitel budovy, restaurace i hotelu nad ní. A že nás přišel pozdravit. Byla jsem moc mile překvapena, že by přišel majitel pozdravit své hosty, to se mi ještě nestalo.

Číst dál: I na obyčejném obědě se dějí neobyčejné věci

Přidat komentář (0 Komentářů)

Zrovna jsem zveřejnila článek: Vím, že uvnitř sebe vím. Ale jak najít to "uvnitř sebe"?  a to, co tu teď napíši, by mohlo být vlastně jeho pokračováním. Možná v něm někdo čekal něco velkého, nějaký velký AHA moment, megaradu, která ho meganadchne, ale ne to, že máme jít ven do přírody. Často to třeba i děláte, ale nevidíte v tom nic „velkého“.

Takto by se dalo pokračovat i různými metodami, semináři, kurzy a terapiemi, které k vám doputovaly a spousta lidí si je náramně vychvaluje, říkají o nich, jak jim naprosto změnily život. A vy po tom také toužíte, také chcete změnu, lepší zdraví, lepší kontakt se sebou samými, lepší vztahy, víc peněz atd.

Hledáte, navštěvujete a „makáte“ na sobě, ale nic? Sotva jste se pohnuli o píď?

Jaktože u vás nic nefunguje? Anebo jen málinko?

Teď mě napadlo, že bych mohla zas napsat: běžte ven do přírody a hledejte v její čisté energii odpověď uvnitř sebe :-D. A mohla bych tento článek ukončit. Je to sice návod, jak to můžete zkusit, ale předpokládám, že když čtete tyto řádky, tak jste už zkusili kde co. Opět tu tedy napíši čistě mou zkušenost, kterou sbírám z praxe, hlavně z kranio-sakrálních terapií (CST).

girl 1867391 640

Číst dál: Proč mi terapie, semináře, kurzy nepomáhají?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Právě jsem se vrátila z lesa. Všechno tam dýchá jarem, novým životem a ptáci zpívají jako o život. Už i klíště se po mě promenádovalo. Před x lety by mě ale bylo blbý jít na procházku sama, jen tak. Byla jsem zvyklá chodit na procházku za nějakým účelem – vyvenčit psy, jít se projít s někým. Když jsem měla jít sama, připadalo mi to divný a tudíž jsem se za to styděla, tak jsem nikam nešla.

Jedna z mnoha věcí/situací, kdy mě „to bylo blbý“.

summer 168673 640

Kdy jsem musela mít obhajobu, proč můžu. Hodně jsem dala na ostatní a za každou cenu jsem chtěla zapadnout, a to i přesto, že se mi to někde vevnitř vlastně příčilo (to jsem netušila, že za x let půjdu s manželem po Brně a on bude bosý. To byste teprve koukali, co to s lidmi dělá, jak se urputně drží toho „to se nemá, mělo by se…“).

Číst dál: Vím, že uvnitř sebe vím. Ale jak najít to "uvnitř sebe"?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Proč jsme na tomto světě? Má náš pobyt tu nějaký hlubší význam? Jaký je smysl našeho života i lidstva? Jak se dostat ze začarovaných kruhů a najít odpovědi? To jsou těžké otázky, kdy někdy odpověď najdeme, alespoň si to myslíme, ale pak nás život sám přesvědčí, že nebyla zas tak správná. Třeba si myslíme, že náš smysl života jsou děti, partner, práce atd.

Já osobně si myslím, že smysl života byl měl být takový, který nám zvenčí nemůže být odebrán.

Už takový smysl života máš?

Čím víc na sobě pracuji, učím se a poznávám hlouběji svůj vlastní vnitřní svět, tím víc objevuji, jak je důležité toto poslání najít. A jak moc důležité je, použít k tomu „nástroj“, který jsme „dostali“ na tuto cestu.

Jaký to je nástroj? 

Číst dál: Zázraky, které umí jen naše tělo

Přidat komentář (0 Komentářů)