Jak si každý v životě prochází různými zkouškami, potkáme na své cestě dřív nebo později i pocit osamění – samotu. Já ji zažila v pubertě až až. Je to docela těžké období, hlavně pokud trvá neskutečně dlouho.

Proč je pro nás tak těžká a z čeho samota vychází?


Jedna z mnoha odpovědí by mohla být, že nedokážeme být sami se sebou. Nemáme se rádi, začnou vyplouvat na povrch naše tmavá zákoutí a nedořešené věci. Dalším častým jevem je nedostatek energie, kterou často bereme od lidí, kteří jdou s námi po našem boku. Mají nás rádi, záleží jim na nás. Potřebujeme jejich péči proto, abychom se cítili naplněni. Neumíme si vzít sílu od Vyšší moci, Boha, z vesmíru, z přírody, skrze nás samotné.

Číst dál: Samota uvnitř nás

Přidat komentář (0 Komentářů)

V dnešní době se možnost svého vlastního rozvíjení rozšiřuje o nové a nové metody. A tak se automatická kresba začala dostávat do širšího povědomí. Jenže ona není zas tak nová, používá se už poměrně dlouho, jen se nedostala prozatím k tolika lidem. Dnes se s ní doslova roztrhl pytel, ale i když název na vás kouká z různých částí světa (hlavně internetu), netušíte vlastně co to je?

Ani já to ještě před dvěma lety nevěděla a teorie získané z internetu se od sebe velmi lišily. Je to proto, že způsobů a metod, které automatická kresba používá je nesčetně mnoho. A tak vám zkusím alespoň nějak všeobecně vysvětlit, oč se jedná, ale teorie je stále jen teorie, nejlepší je si tuto kouzelnou metodu prostě vyzkoušet.

Číst dál: Automatická kresba pod lupou

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes vám napíšu příběh, který by asi leckterý rodič prožít nechtěl. Je to příběh z mého náctiletého období. Období, kdy člověk dokáže udělat velkou spoustu chyb a rodiče s tím už nic nezmůžou.

Od teenagera do dospělosti

Nevím, od kdy přesně začít datovat moje vyprávění. Když to shrnu, můj vstup do puberty byl takový, jako u každého průměrného teenagera. Vztah s rodiči jsem měla napůl dobrý, napůl špatný. S maminkou jsem vycházela skvěle a myslím si, že až do mých asi tak 18 let neměla se mnou nějaké větší problémy, které zažívají jiní rodiče s puberťáky. Neflákala jsem se po nocích, nepila jsem. Horší to bylo s mým otcem. Nevycházeli jsme spolu vůbec dobře. Nebudu tu teď vypisovat, kdo, co dělal špatně, důležitější je, že časem jsem na to přišla a dokázala jsem se s tímto srovnat. V tomto pubertálním období to bylo pro mě ale dost těžké. Byl to docela domácí teror. Hádky byly skoro na denním pořádku, neměla jsem pocit, že žiju svobodně.

Číst dál: Na rande s extází...

Přidat komentář (0 Komentářů)

Hodně jezdím autem. Většinou jezdím kratší vzdálenosti do 50 km denně. Častěji se setkávám na cestách s podobnými lidmi, kteří běžně jezdí autem do práce, ale potkávám i řidiče profesionály, kteří jezdí denně ještě mnohem více než já.

Dalo by se říci, že průměrně tak 95 % z mých cest se setkávám s řidiči, kteří udělají nějakou tu chybu. I mě se občas zadaří. Když jsem byla jednoho dne svědkem dost těžké nehody, uvědomila jsem si, že stačí setinka a člověku se naprosto změní život. A často se tomu nedá ani zabránit.

Číst dál: Zvířata jako vyslanci andělů

Přidat komentář (0 Komentářů)

Zažíváte takové ty výbuchy sopek uvnitř sebe? Skládají se vám postupně zdánlivě malé problémy a pak přijde den, kdy to musí ven? V jednom momentě stačí už jen malinké doťuknutí a po něm přijde velký výbuch. Pak se lidé kolem nestačí divit, nechápou a ke všemu to často schytá první, kdo je po ruce a vůbec za to nemůže. Následně přijdou výčitky. Dá se tomu vyhnout? Jak?

Číst dál: Jak si primárně pomoct v sekundární emoci

Přidat komentář (0 Komentářů)