V nejtěžších chvílích v životě, na svou tíhu zůstanete sami.

Možná to zní dost pesimisticky nebo sobecky. Nemyslím to tak ale. Myslím to realisticky. Nikdo si to za vás neodtrpí. Procházíte si tím stejně sami. Rozdíl je v tom, jestli máte na koho se obrátit, komu si říct o pomoc a také zda máte svůj nějaký krizový plán či režim. Nebo nemáte opravdu nikoho ani žádný plán. Ale stejně si to prožijete. I kdyby se vaše okolí snažilo, jak chtělo.

Tak jak to prožít a přežít?

Pro ty, kteří nevíte o našem trápení, o nemoci mého manžela, tak trpí schizoafektivní poruchou. Už jsem se o tom rozepsala v článcích Kostlivec ve skříni I, II, III. Kdo nemá představu, o čem tato nemoc je, tak se to velice těžko vysvětluje. Každopádně je to docela velký náklad na bedra jak moje, tak jeho a teď už i naší malé dcery.

Číst dál: Jak přežít nejtěžší chvilky života

Přidat komentář (2 Komentáře)

Dnes jsem se s dcerou pustila do úklidu. V pokojíku měla opravdu velký nepořádek. Došlo to tak daleko, že sama netušila, jak s tím začít, navíc ji uklízení značně nebaví, ani v tom nevidí smysl. Vysvětlování, domlouvání nemělo žádný účinek. Pořád dokola opakovala „musíte mi s tím pomáhat".

Číst dál: Ukliďte si nepořádek v duši

Přidat komentář (0 Komentářů)

Před několik dny jsem šla s manželem na oběd. V restauraci bylo plno a tak dva číšníci nestíhali, oběd se nám protáhl. Já spěchala na schůzku, manžel do práce. Jídla jsme se dočkali a se spokojenými bříšky jsme odcházeli. Kousek od restaurace se naše cesta rozdělila.

Přišlo loučení.

Číst dál: Proč se stydíme za lásku?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Každý máme svůj příběh a dokud jsme na tomto světě, tak se náš příběh píše. Jakým směrem se bude ubírat si z velké části určujeme sami. 

Ten můj příběh, který jsem překotně změnila skoro před rokem, se také neustále vyvíjí a má pořád nějaké ty proměnné. Skrze nové situace jsem se naučila rozpoznávat, co mi mají dát, co nového mě učí. Je to trochu takové pitvání svého vlastního života, ale vždy s posunutím se o krok vpřed. Naučila jsem se například to, že když potkáte člověka, který vás poposune, tak jeho role opět může skončit a z vašeho života odchází, nicméně na další popostrčení už přichází člověk nový a opět vám dá nový směr. Ale na vás samotných je, zda tyto lidi chcete vnímat, jestli uděláte ten krok k nim. Oni mají naučit něco vás a vy zase učíte je.

Číst dál: Můj houpačkový den

Přidat komentář (0 Komentářů)

V poslední době jsem začala řešit více jedno téma. Nevyhledávala jsem ho, dokonce jsem se mu donedávna i záměrně vyhýbala, protože ve mně vyvolávalo docela silné emoce – naštvání, nechápání, pocit, že dotyční jsou snad slepí a hluší. Jde o téma náboženství, a to konkrétně katolíci, se kterými se setkávám nejčastěji a i já byla před asi 14-15 lety jejich věrnou „ovečkou".

Číst dál: Bůh v šuplíčku

Přidat komentář (0 Komentářů)