Mám na facebooku 223 „přátel“. Na mojí stránce mám 228 „lajků“. Je prokázáno, že člověk dokáže udržovat kontakt až se 150 lidmi. Myšleno osobní kontakt, ne ten virtuální. Co znamenají pro vás vaše čísla?

Internet a sociální sítě začali ovládat svět. Na jednu stranu lidi spojuje, ale zároveň je od sebe oddaluje. Myslím, že teorii známe všichni, nemusím to zde nijak rozepisovat. Ale děláme s tím něco? Uděláme s tím něco zítra? Spousta lidí zlenivěla, vždyť na co někam chodit, když si mohu „pokecat“ přes internet. Ještě je to mnohem lehčí, než se seznamovat tam někde venku...
Navíc se schovají za klávesnici a monitor, ještě si vymyslí přezdívku, a pak mohou do světa vypouštět cokoliv, aniž by se báli, že jim někdo bude oponovat. A když? No tak přece z tohoto rozhovoru odejdu jinam.

Číst dál: Dobří lidé ještě nevymřeli!

Přidat komentář (0 Komentářů)

 

Když se řekne „naivita“, co se vám vybaví? Co si pod tímto pojmem představujeme? Přiznám se, často jsem toto slovo používala hlavně k mladším ročníkům, leckdy i sama k sobě. Ale mám pocit, že tak nějak mylně. Ona totiž není naivita jako naivita. Je tenká hranice mezi zdravým pohledem dítěte a naivním pohledem, který v sobě nemá notnou dávku životního moudra. Jenže v rámci našeho skvělého posuzování a odsuzování za naivitu považujeme každý názor vyřčený převážně mladšími lidmi, než jsme my sami. Proč ho považujeme za naivní? Protože nám přece dal život za vyučenou, že to, co jsme chtěli, jsme nedosáhli, protože ostatní nám zhatili plány, protože život je tak krutý, protože osud zasáhl a zákon přírody zafungoval jinak….

Číst dál: Jak neničit poslední střípky dětství

Přidat komentář (0 Komentářů)

Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem byla inspirovaná k napsání článku jednou dámou, která se zabývá vztahy a sebeláskou. Napsala totiž, že často jí lidé říkají, proč si nechává za takovéto služby platit a nedělá je zadarmo...

Já se s tím totiž setkávám také.

Číst dál: Ty neděláš zadarmo?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Každý máme svůj příběh a dokud jsme na tomto světě, tak se náš příběh píše. Jakým směrem se bude ubírat si z velké části určujeme sami. 

Ten můj příběh, který jsem překotně změnila skoro před rokem, se také neustále vyvíjí a má pořád nějaké ty proměnné. Skrze nové situace jsem se naučila rozpoznávat, co mi mají dát, co nového mě učí. Je to trochu takové pitvání svého vlastního života, ale vždy s posunutím se o krok vpřed. Naučila jsem se například to, že když potkáte člověka, který vás poposune, tak jeho role opět může skončit a z vašeho života odchází, nicméně na další popostrčení už přichází člověk nový a opět vám dá nový směr. Ale na vás samotných je, zda tyto lidi chcete vnímat, jestli uděláte ten krok k nim. Oni mají naučit něco vás a vy zase učíte je.

Číst dál: Můj houpačkový den

Přidat komentář (0 Komentářů)