Každý máme svůj příběh a dokud jsme na tomto světě, tak se náš příběh píše. Jakým směrem se bude ubírat si z velké části určujeme sami. 

Ten můj příběh, který jsem překotně změnila skoro před rokem, se také neustále vyvíjí a má pořád nějaké ty proměnné. Skrze nové situace jsem se naučila rozpoznávat, co mi mají dát, co nového mě učí. Je to trochu takové pitvání svého vlastního života, ale vždy s posunutím se o krok vpřed. Naučila jsem se například to, že když potkáte člověka, který vás poposune, tak jeho role opět může skončit a z vašeho života odchází, nicméně na další popostrčení už přichází člověk nový a opět vám dá nový směr. Ale na vás samotných je, zda tyto lidi chcete vnímat, jestli uděláte ten krok k nim. Oni mají naučit něco vás a vy zase učíte je.

Číst dál: Můj houpačkový den

Přidat komentář (0 Komentářů)

Mám na facebooku 223 „přátel“. Na mojí stránce mám 228 „lajků“. Je prokázáno, že člověk dokáže udržovat kontakt až se 150 lidmi. Myšleno osobní kontakt, ne ten virtuální. Co znamenají pro vás vaše čísla?

Internet a sociální sítě začali ovládat svět. Na jednu stranu lidi spojuje, ale zároveň je od sebe oddaluje. Myslím, že teorii známe všichni, nemusím to zde nijak rozepisovat. Ale děláme s tím něco? Uděláme s tím něco zítra? Spousta lidí zlenivěla, vždyť na co někam chodit, když si mohu „pokecat“ přes internet. Ještě je to mnohem lehčí, než se seznamovat tam někde venku...
Navíc se schovají za klávesnici a monitor, ještě si vymyslí přezdívku, a pak mohou do světa vypouštět cokoliv, aniž by se báli, že jim někdo bude oponovat. A když? No tak přece z tohoto rozhovoru odejdu jinam.

Číst dál: Dobří lidé ještě nevymřeli!

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem se s dcerou pustila do úklidu. V pokojíku měla opravdu velký nepořádek. Došlo to tak daleko, že sama netušila, jak s tím začít, navíc ji uklízení značně nebaví, ani v tom nevidí smysl. Vysvětlování, domlouvání nemělo žádný účinek. Pořád dokola opakovala „musíte mi s tím pomáhat".

Číst dál: Ukliďte si nepořádek v duši

Přidat komentář (0 Komentářů)

Zbláznila jsem se? Popletla jsem si čas? Ne tak docela. Proč v srpnu píšu o vánocích? Jakmile prázdniny skončí a my naskočíme opět do běžného období, čas začne letět jako blázen a my se ani nenadějeme a už na nás bude koukat z výloh vánoční výzdoba. Tedy já to tak alespoň mám, že jakmile začne září, přijde nový školní rok dcery, než se vzpamatujeme, jsou tu moje narozeniny (v říjnu), chvilku na to klepe na dveře Mikuláš a to už pomalu zdobíme stromek a počítám, jestli mám všechny dárky pod stromeček nakoupeny.

gift 548296 1280

Číst dál: A opět po roce jsou tu zase vánoce...

Přidat komentář (0 Komentářů)

Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)