Předtím, než jsem potkala mého manžela, jsem byla docela zoufalka. Vztahy mě nějak ne a ne vyjít a já tak moc toužila po lásce, po objetí, po tom být milovaná. Když jsem se do někoho zamilovala, až s velkým hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak jsem se začala chovat. Ha ha, vlastně mi to úplně docvaklo až včera.

Přeměnila jsem se v někoho jiného. Tak moc jsem se chtěla zalíbit, zaujmout a „ulovit“, že jsem se proměňovala v tu, která jsem myslela, že se onomu muži bude líbit. Proč jsem to dělala? Jak jsem psala, byla jsem zoufalka. Cítila jsem neúprosnou samotu, deprese mě válcovaly ve velkém. Všechny moje vrstevnice měly za sebou už i několik vztahů a já pořád nic. Připadala jsem si děsná, divná, nemožná. Vždyť mě nikdo nechce, tak to přece není normální. Je na mě něco špatně. A tak jsem se přetvařovala, maskovala a hrála divadýlka. Nic platné mě to ovšem nebylo.

Číst dál: Jak si zoufalky šlapou po štěstí

Přidat komentář (0 Komentářů)

Všichni dobře známe přísloví: Člověk míní, pán Bůh mění… A tak i v našem týmu nás životní cesty po krátké době rozdělily. Možná jste si toho už sami všimli a já k tomu napsala i krátké vysvětlení na web, který v brzké době bude upraven tak, aby byly aktuální informace zobrazeny i tam.

Číst dál: Změna je život

Přidat komentář (0 Komentářů)

 

Když se řekne „naivita“, co se vám vybaví? Co si pod tímto pojmem představujeme? Přiznám se, často jsem toto slovo používala hlavně k mladším ročníkům, leckdy i sama k sobě. Ale mám pocit, že tak nějak mylně. Ona totiž není naivita jako naivita. Je tenká hranice mezi zdravým pohledem dítěte a naivním pohledem, který v sobě nemá notnou dávku životního moudra. Jenže v rámci našeho skvělého posuzování a odsuzování za naivitu považujeme každý názor vyřčený převážně mladšími lidmi, než jsme my sami. Proč ho považujeme za naivní? Protože nám přece dal život za vyučenou, že to, co jsme chtěli, jsme nedosáhli, protože ostatní nám zhatili plány, protože život je tak krutý, protože osud zasáhl a zákon přírody zafungoval jinak….

Číst dál: Jak neničit poslední střípky dětství

Přidat komentář (0 Komentářů)

S touto otázkou se dřív nebo později setká každý z nás. Vždyť už jen na pohovoru při vstupu do zaměstnání, kde se nás ptají „a jaký si představujete plat“ se ocitáme leckdy na tenkém ledě – mám si říct raději více nebo méně, či průměrně? Co bude správně?

Stejně tomu tak je, když začnete brát od zákazníků peníze „za hodinu“. A je jedno jestli jste terapeut/lektor nebo instalatér. Tak jako tak si jen a jen vy musíte stanovit tu svou cenu, svou hodnotu. Bude to pro zákazníka moc nebo málo? Bude za moje služby někdo ochotný zaplatit nebo se budu zdát až podezřele pod cenou?

Číst dál: Jakou mám cenu?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem byla inspirovaná k napsání článku jednou dámou, která se zabývá vztahy a sebeláskou. Napsala totiž, že často jí lidé říkají, proč si nechává za takovéto služby platit a nedělá je zadarmo...

Já se s tím totiž setkávám také.

Číst dál: Ty neděláš zadarmo?

Přidat komentář (0 Komentářů)