Když se řekne „naivita“, co se vám vybaví? Co si pod tímto pojmem představujeme? Přiznám se, často jsem toto slovo používala hlavně k mladším ročníkům, leckdy i sama k sobě. Ale mám pocit, že tak nějak mylně. Ona totiž není naivita jako naivita. Je tenká hranice mezi zdravým pohledem dítěte a naivním pohledem, který v sobě nemá notnou dávku životního moudra. Jenže v rámci našeho skvělého posuzování a odsuzování za naivitu považujeme každý názor vyřčený převážně mladšími lidmi, než jsme my sami. Proč ho považujeme za naivní? Protože nám přece dal život za vyučenou, že to, co jsme chtěli, jsme nedosáhli, protože ostatní nám zhatili plány, protože život je tak krutý, protože osud zasáhl a zákon přírody zafungoval jinak….

Číst dál: Jak neničit poslední střípky dětství

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem byla inspirovaná k napsání článku jednou dámou, která se zabývá vztahy a sebeláskou. Napsala totiž, že často jí lidé říkají, proč si nechává za takovéto služby platit a nedělá je zadarmo...

Já se s tím totiž setkávám také.

Číst dál: Ty neděláš zadarmo?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Každý máme svůj příběh a dokud jsme na tomto světě, tak se náš příběh píše. Jakým směrem se bude ubírat si z velké části určujeme sami. 

Ten můj příběh, který jsem překotně změnila skoro před rokem, se také neustále vyvíjí a má pořád nějaké ty proměnné. Skrze nové situace jsem se naučila rozpoznávat, co mi mají dát, co nového mě učí. Je to trochu takové pitvání svého vlastního života, ale vždy s posunutím se o krok vpřed. Naučila jsem se například to, že když potkáte člověka, který vás poposune, tak jeho role opět může skončit a z vašeho života odchází, nicméně na další popostrčení už přichází člověk nový a opět vám dá nový směr. Ale na vás samotných je, zda tyto lidi chcete vnímat, jestli uděláte ten krok k nim. Oni mají naučit něco vás a vy zase učíte je.

Číst dál: Můj houpačkový den

Přidat komentář (0 Komentářů)

„Obdivuji, jak to všechno zvládáš“, „Ty jsi tak silná, ty to zvládneš“, „Jak to děláš, že to zvládáš? Na tvém místě bych to nedala…“

Tyto věty slýchávám poslední dobou často. Vím, že jsou myšleny dobře a na podporu. Přesto někde hluboko ve mně se něco vzpouzelo. Něčím mě to naštvávalo a nikdy nevím, jak na tyto věty reagovat.

Prostě musím, co mi zbývá. Co na to odpovědět?

Musím? Opravdu musím?

Číst dál: Nejlepší věta podpory: Nemusíš to vydržet

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnes jsem se s dcerou pustila do úklidu. V pokojíku měla opravdu velký nepořádek. Došlo to tak daleko, že sama netušila, jak s tím začít, navíc ji uklízení značně nebaví, ani v tom nevidí smysl. Vysvětlování, domlouvání nemělo žádný účinek. Pořád dokola opakovala „musíte mi s tím pomáhat".

Číst dál: Ukliďte si nepořádek v duši

Přidat komentář (0 Komentářů)