Vánoce v sprnu měly docela úspěch. Máte možnost přečíst si názor i "druhé" strany, a to je jak jinak, než názor mojí maminky:

Článek o vánocích ve mně vyvolal spoustu protichůdných pocitů. Donutil mě probrat se vzpomínkami na moje vánoce, coby dítěte. Potom na vánoce prožívané s mými dětmi a nakonec zkušenost prožitků vánoc jakožto babičky. Velice široká plejáda pocitů! Jako dítě jsem dlouho věřila na Ježíška, co nosí hodným dětem dárky rovnající se splněným přáním. A tak byly vánoce pro mě spojené s tajemným očekáváním, zda mi letos onen Všemohoucí Ježíšek splní moje přání a já si tím dokážu, že jsem byla opravdu hodná a dárky se zasloužím.

lights 631428 1280

Číst dál: A pro změnu jiný pohled na vánoce

Přidat komentář (0 Komentářů)

Dnešní článek je víceméně k zamyšlení. Každý na toto téma bude mít nejspíš jiný názor, jinou zkušenost. Určitě ale rozvíří tok myšlenek, tak jak se to stalo mě. Už ani nevím, jak jsem k tomuto tématu přišla. Prostě mě to najednou napadlo. Moje hlava je občas zkrátka továrna na myšlenky.

Číst dál: Rozvedli byste se se svým dítětem?

Přidat komentář (0 Komentářů)

Je něco málo před půl nocí. Dnes je 7. den od počátku naší rekonstrukce kuchyně. Na tuto akci jsem byla připravená, odpočatá díky vánoční dovolené. I tak mě vyšťavila, i tak tu ale sedím a musím psát. Někdy totiž zažívám pocity, které určitě zná spousta lidí. Na svojí roční cestě jsem sice objevila v sobě ukrytou studnu, překypující energií od Boha, vesmíru či Vyšší moci, ale občas mám pocit, že tak nějak ztratím vědro, kterým bych si nabrala… Jsem hledající, co už ví, kde hledat, jen se to nenaučil využívat naplno. Možná tam to vědro je, jen někdo zhasnul a je tam tma jak tam, kam slunce nesvítí…

Číst dál: O hledání kyblíku

Přidat komentář (0 Komentářů)

Kdy ve vašem životě děláte ty největší změny? Změny, které nakonec posilní vaši osobu, díky kterým uděláte velký skok kupředu? Změny, které boří staré a staví nově, líp? Kdy to bývá? Je to vaše dobrovolné rozhodnutí, nebo vás k tomu život sám dotlačí?

Za mě:
- vztah s mou maminkou se dal do rovnováhy (dokázaly jsme tzv. odstřihnout pupeční šňůru), když jsme se na dva roky rozkmotřily...,
- vztah s manželem, kdy jsem na něm byla de facto závislá, a každé odloučení mě dělalo problémy, se srovnal, když na 5 měsíců skončil v léčebně, totálně mimo, a já zůstala sama s dcerkou,
- své povolání jsem našla, když jsem se v zaměstnání setkala s šikanou a začalo to ohrožovat moje zdraví…
Podobných událostí jsem měla více, vybrala jsem tři největší, nejtěžší.

Číst dál: Když neuděláte krok vpřed vy sami, udělá ho za vás život sám…

Přidat komentář (0 Komentářů)

„Obdivuji, jak to všechno zvládáš“, „Ty jsi tak silná, ty to zvládneš“, „Jak to děláš, že to zvládáš? Na tvém místě bych to nedala…“

Tyto věty slýchávám poslední dobou často. Vím, že jsou myšleny dobře a na podporu. Přesto někde hluboko ve mně se něco vzpouzelo. Něčím mě to naštvávalo a nikdy nevím, jak na tyto věty reagovat.

Prostě musím, co mi zbývá. Co na to odpovědět?

Musím? Opravdu musím?

Číst dál: Nejlepší věta podpory: Nemusíš to vydržet

Přidat komentář (0 Komentářů)